Originální dresy repre
Inline brusleOhlédnutí za sezónou 2010/2011 - 22. díl - Atlant Mytišči
22. díl našeho seriálu patří týmu, který v sezóně předvedl největší obrat ve výkonosti a ze samého dna se nakonec dostal až do finále celé soutěže jako největší překvapení Gagarinova poháru.
Ohlédnutí za sezónou 2010/2011 - 22. díl - Atlant Mytišči
22. díl našeho seriálu patří týmu, který v sezóně předvedl největší obrat ve výkonosti a ze samého dna se nakonec dostal až do finále celé soutěže jako největší překvapení Gagarinova poháru. Postupný zlom nastal po výměně koučů, kdy Borševského nahradil Čech Miloš Říha a postupně psychicky zdecimovaný tým dostal do takové pohody, že si celé mužstvo začalo věřit na jakéhokoliv soupeře. Svou další parádní sezónu prožil lídr Atlantu a jeho kapitán Sergej Mozjakin, velkou zbraní byla také brankářská dvojice.
Před uplynulou sezónou přišly po předminulé porážce v prvním kole play-off s Jaroslavlí velké změny. Novou brankářskou dvojici vytvořili Barulin s Kovalem, prvně jmenovaný dorazil z moskevského CSKA, Bělorus pak z Minsku. V defenzivě byli novými tvářemi Trachanov z MVD Balašichy, Gorochov z Ufy a Nurislamov z Lokomotivu. Velkých změn se dočkala i ofenziva, do týmu přišli Něprjajev z moskevského Dynama, Lewandowski z Nižněkamsku, Upper ze Spartaku, Bartovič z Liberce a Bourque z Calgary. Nakonec se do týmu ještě dostal český útočník Zbyněk Irgl, jemuž nečekaně Jaroslavl zrušila smlouvu.
Dosti pozměněné mužstvo vstoupilo ale do sezóny velmi špatně. Bylo jasně patrné, že si některé obranné dvojice či útočné formace dostatečně nesedly a celkově v týmu vázla souhra. Už po osmi duelech ukončil působení Kanaďan Bourque, kterého brzy nahradil krajan Kyle Wellwood. Atlantu se nedařilo zejména v ofenzivě, pouze kapitán Mozjakin s veteránem Petrovem si udržovali slušný bodový přínos. Tým stále zůstával na dně, za očekáváním zůstali především Bartovič, Lewandowski či Irgl.
Situace se nelepšila ani v listopadu, ba naopak tým klesl až na 14. místo v západní konferenci, horší byl už jen Čechov. Vedení tak došla trpělivost a odvolalo kouče Borševského. Velmi brzy se stal poté jeho nástupcem český kouč Miloš Říha, který byl odvolán krátce předtím ve Spartaku, kde také neprožil zrovna dobrý vstup do sezóny. Do Atlantu s ním šel i jeho věrný parťák a "žák" Andrej Potajčuk. Říhova první slova o týmu po příchodu byla dosti výmluvná: "Takhle psychicky rozložený celek jsem snad v životě ještě neviděl, tady snad nikdo nevěří ani tomu, že bude další den schopen trénovat" pravil. A hned se tak dal do práce, kde kromě trenérských metod byly potřeba i metody psychologické.
Přesto se pod vedením českého lodivoda začalo postupně vše obracet k lepšímu. Říha začal především pracovat na defenzivně, kde se rázem dostali do pohody oba brankáři a byli svému mužstvu velkou oporou. Tým poté ještě postihla jedna špatná zpráva v podobě zranění Jana Bulise, který si zlomil čelist. V týmu také skončili Bartovič s Wellwoodem, postupně přicházely posily. A celá řada jich byla právě z moskevského Spartaku. Obranu výrazně zvedl Jaroslav Obšut, v útoku se stali novými akvizicemi Kablukov s Musatovem, velmi cenným příchodem byl útočník Fjodor Fjodorov.
Atlant se postupně opravdu začal zvedat, navíc Bulis se vrátil do hry celkem rychle, vynechal jen 12 zápasů, původní ortel zněl na dva měsíce. Mytišči sice stále nestřílelo mnoho branek, s Kovalem i Barulinem se však dařilo vyhrávat těsné zápasy. V ofenzivě v základní části pouze exceloval kapitán Mozjakin, který nastřílel celkem 27 branek. Ke konci základní části nabral Říhův tým opravdu už velkou formu a famózní vítěznou sérií si nakonec vydobil i výhodu domácího ledu pro první kolo Gagarinova poháru proti Čerepovci. Před play-off ještě tým doplnili Zjuzin z Petrohradu a Jan Marek z CSKA.
Hned první utkání proti Severstalu bylo hodně vyrovnané a díky Obšutově přesilovkové ráně ve 14. minutě prodloužení Atlant získal vedení, byť pak kvůli vyloučení přišly velké protesty hráčů Čerepovce. Severstal dokázal sice sérii otočit, ve čtvtém zápase ale přišla nevídaná kanonáda hráčů Mytišči, když nasázeli Košečkinovi a poté Staňovi celkem osm branek. Pátý i šestý zápas vyhrál Atlant v poměrech 2:1 a 1:0, od pátého zápasu se stal jasnou jedničkou týmu Barulin, jelikož se běloruský brankář Koval zranil a sezóna pro něj skončila. Postup pak vystřelil v Čerepovci kapitán Mozjakin a tým měl základní cíl splněn.
Ve druhém kole se Říhův tým jako jasný outsider postavil proti bohatému Petrohradu. Přestože se první duel začal vyvíjet ve prospěch Atlantu, čtyřmi góly se povedlo domácím převrátit duel na svou stranu. Atlant se však nerozklepal a domů si odvážel jednu výhru. Domácí zápasy však Mytišči nevyšly, a když Brylin rozhodl čtvrtý zápas v nastavení, očekával se konec sezóny. Jenomže tým okolo Říhy se semknul a pátý zápas díky fantastickému Barulinovi a trefám Marka a Obšuta vybojoval, navíc pak český útočník rozjásal domácí fanoušky v šestém duelu. Série byla rázem srovnaná a muselo se rozhodnout v Petrohradě. I v tomto duelu byl Atlant na pokraji vyřazení, vyrovnání zařídil Nestěrov až pět minut před koncem. Pak musel Barulin se svými spoluhráči přežít ještě pětiminutové oslabení po vyloučení Něprjajeva do konce utkání, ale i tuto situaci mužstvo zvládlo. Krásnou pohádku pak dokončil Dmitrij Bykov v prodloužení a velký zvrat a překvapení bylo na světě.
Hráčům Atlantu se obrovsky zvedlo sebevědomí a ze zdecimovaného týmu se stalo mužstvo plné odhodlání a víry ve vlastní úspěch. Ve finále západní konference hned na začátku uštědřilo debakl Lokomotivu a po dalších výhrach už Atlant vedl 3:0 na zápasy. V brance skutečně zářil Barulin, který v těch prvních třech zápasech kapituloval pouze čtyřikrát. Jaroslavl však prokázala také bojovnost a v pátém utkání utekl Mytišči postup doslova mezi prsty, když Lokomotiv dostal zápas do prodloužení pět vteřin před třetí sirénou. V něm si pak Jaroslavl zajistila další cestu směrem k Moskvě. V šestém duelu však přišla druhá osmibranková jízda Atlantu v play-off a listopadový předposlední tým západní konference se najednou ocitl ve finále KHL.
Tam si Atlant počkal na Ufu, která musela sehrál ve finále své konference sedm duelů. Hned první zápas byl velmi vyrovnaný a domácí ho získali až po zásahu Kutějkina ve druhé minutě nastavení. Finálovou sérii pak zásadně ovlivnilo druhé utkání, ve kterém Atlant vedl po brance Marka, než přišlo nesmyslné vyloučení Fjodora Fjodorova do konce utkání za střet ve středním pásmu, přičemž útočník Atlantu měl kotouč na své holi. Ufě se povedlo v dlouhé přesilovce zápas otočit a dovést ho do vítězného konce. Rozhořčení hráči ve žlutomodrém se snažili bojovat na domácím ledě, kde už hrál jejich kapitán Mozjakin se zraněním. Díky trefě Thoresena se Ufa dostala do třízápasového trháku, přesto ve čtvrtém duelu potěšili hráči Mytišči své fanoušky jasnou výhrou v poměru 4:0.
Celé finále pak skončilo vpátém zápase, kde dlouho nerozhodný stav 1:1 rozsekla Ufa rychlými zásahy Kutějkina a Svitova, následné opět rychlé snížení Gluchova už Atlant v sérii nedokázalo udržet. Druhé místo však bylo pro Mytišči velkým úspěchem, obrovskou zásluhu na něm měl český kouč Miloš Říha, pod jehož vedením se mužstvo neskutečně zvedlo a začalo si věřit, český kouč pak zaslouženě dostal cenu pro nejlepšího trenéra KHL.
V nové sezóně však bude Atlantu hrozit podobný problém jako měl na začátku uplynulé sezóny. Mužstvo se opět zásadně změnilo, počet odchodů a příchodů je opravdu vysoký. Kouč Říha i se svým asistentem Potajčukem se upsali Petrohradu, těžký úkol uhájit vybojované pozice tak bude mít nová trenérská dvojice ze Švédska v podobě Bengta-Akeho Gustafssona a Jana Karlssona. V týmu skončili obránci Obšut, Dmitrij Bykov, Nurislamov, Chomitskij, Trachanov a Gorochov, tedy celá základní šestice. Novou defenzivu tedy tvoří Plechanov z Chabarovsku, Zubarev z Atlanty, Bajev z Čerepovce, Ivan Višněvskij z AHL, Batyršin z Čechova, Niskala z Magnitogorsku a mladý talent Kosmačev.
V útoku pak skončili Mozjakin, Bulis, Irgl, Marek, Něprjajev, Nestěrov, Fjodor Fjodorov, Li a veterán Jepančintsev, na jejich místa dorazili zatím Rybakov z Čeljabinsku, Jonas Andersson z Kazaně, Bobrov z Čechova a mladý Švéd Zackrisson z Linkopingu. Poslední posilou se zatím stal brankář Kotschnew z Lokomotivu, přesto tým zatím vypadá značně oslaben.
Hodnocení KHLPro.cz: Atlant odehrál v poslední sezóně hodně divoký ročník. Počáteční velké změny týmu značně uškodily, v prvních dvou měsících Mytišči připomínalo vlak bez lokomotivy a napůl odpojených vagónů. Vše dal do pořádku až Miloš Říha, který mužstvo dostal do potřebné psychické pohody a dostal do něj tvrdou disciplínu. Poté se Atlant zcela proměnil a před play-off už mašina byla připravená na dlouhou jízdu. V Gagarinově poháru pak tým prokázal obrovskou vůli a odhodlání, mužstvo se nevzdalo za žádných okolností. A dost možná by vlak z Mytišči dojel až do zlaté konečné stanice, kdyby Mytišči nepoškodili ve druhém finálovém zápase hlavní sudí. Přesto si celé mužstvo zaslouží velkou pochvalu. Před novou sezónou to však vypadá na podobnou písničku té loňské, tým nezůstal vůbec pohromadě, většina součástek bude zcela nových. Na trenéra Gustafssona tak čeká pořádně těžký oříšek udělat z týmu opět dobře sehraný a namazaný stroj.
Češi a Slováci v Atlantu Mytišči: V týmu byla k vidění hned celá česká trojice. Služebně nejstarším byl útočník Jan Bulis, který vinou zranění čelisti odehrál v základní části 42 utkání, ve kterých nasbíral 29 bodů za 14 branek a 15 asistencí. V bodování Plus/Minus zůstal v kladné bilanci 9 bodů a celkem odseděl 62 trestných minut. V Gagarinově poháru pak odehrál všech 24 utkání, ve kterých získal 10 bodů za čtyři branky a šest přihrávek a odseděl si celkem 26 trestných minut. Druhým forvardem byl Zbyněk Irgl, který v základní části odehrál 51 duelů a na svém kontě měl 17 bodů za 10 branek a sedm asistencí. Skončil však v záporné bilanci jednoho bodu a odpykal 24 trestných minut. V play-off odehrál 19 utkání, v nichž vstřelil jednu branku, přidal čtyři přihrávky a součet tak byl pět bodů. Na lavici hanby si poseděl 18 minut.
Třetím do party byl po příchodu z CSKA Jan Marek, který v základní části stihl za Atlant pouze pět duelů, v nichž získal dva body za dvě branky. V těchto zápasech skončil v kladu jednoho bodu za pobyt na ledě a byl čtyřikrát vyloučen. Odehrál však skvělé play-off, kde ve 20 zápasech nasbíral 17 bodů za sedm branek a deset přesných pasů. Rozhodčí ho vykázali k trestoměřičům celkem pětkrát. Ze slovenských hráčů přišel v průběhu sezóny ze Spartaku Jaroslav Obšut, který odehrál za Atlant 27 zápasů, v nichž nasbíral 10 bodů za dvě branky a osm přihrávek. V bodování Plus/MInus skončil v kladné bilanci sedmi bodů a odseděl celkem 12 trestných minut. V Gagarinově pohár pak odehrál všech 24 zápasů, ve kterých získal 10 bodů za pět tref a stejný počet přihrávek. Na lavici hanby pykal celkem čtyřikrát.
Od začátku sezóny působil v týmu ještě slovenský útočník Milan Bartovič, který odehrál 23 zápasů, ve kterých nasbíral jen šest bodů za dvě branky a čtyři asistence. Skončil v záporu jednoho bodu a u trestoměřičů odseděl 16 minut. Poté mu byla vypovězena smlouva a vrátil se zpátky do Liberce. Z výše uvedených hráčů nebude v Atlantu působit dál nikdo, Bulis bude oblékat dres Čeljabinsku, Irgl s Obšutem zamířili do Minsku a Marek posílil Jaroslavl.
Hráč roku: Sergej Mozjakin
- Související stránky
