Česká hvězda týdne - Miroslav Blaťák

Zdroj: flickr.com

Česká hvězda týdne - Miroslav Blaťák

KHL má za sebou první týden po druhé reprezentační přestávce. Opět tedy u nás došlo na vyhlašování nejlepších hráčů, z českých hokejistů jsme zvolili obránce Ufy Miroslava Blaťáka, který v uplynulém týdnu protrhl svou střeleckou smůlu, když se trefil téměř po třech měsících. A skóroval hned dvakrát, obě branky vsítil při přestřelce do branky Novosibirsku druhému brankáři Ključnikovovi, který v předchozím průběhu vystřídal Brucklera. V prvním utkání po pauze si také český obránce připsal jednu asistenci v zápase s Novokuzněckem, který Ufa nakonec prohrála po nájezdovém rozstřelu.

Miroslav Blaťák se narodil 25. května 1982 ve Zlíně. Se sportem začínal ve čtyřech letech, kdy hrál zároveň fotbal i hokej. Oba sporty provozoval až do čtvrté třídy základní školy, poté se rozhodl vybrat si jako sport číslo 1 lední hokej. "Nemám moc rád horko, proto jsem zvolil hokej. Na ledě se cítím lépe", vysvětlil své rozhodnutí. Ve Zlíně prošel všem věkovými kategoriemi, krátce působil také v Uherském Hradišti, Šumperku a Jihlavě. V české extralize debutoval v sezóně 1999/2000 na litvínovském ledě. "Byl jsem tenkrát hodně překvapený, hlavně pak tím, že mě trenéři postavili i v play-off proti tehdejšímu silnému Vsetínu. Hodně jsem se bál, abych neudělal nějakou chybu a něco nepokazil", vzpomíná na svou premiérovou sezónu.

Ve stejné sezóně se také účastnil světového šampionátu do 18 let, velkého úspěchu se však s českým týmem nedočkal. Po sezóně byl přesto draftovaný do NHL, kde si ho překvapivě vybral ve 4. kole jako celkové číslo 129 tým Detroitu. "Draft považuji za velký úspěch, vzpomínám si, že jsem to tenkrát ani vůbec nevěděl. Když mi pak volali z Detroitu, hodně jsem koukal", přidává úsměvnou vzpomínku. Ve Zlíně se zatím vypracoval ve stabilního obránce prvního týmu, natrvalo se v sestavě "Beranů" usadil od ročníku 2001/2002. V tomto roce se také účastnil světového šampionátu do 20 let, které se konalo v Pardubicích a Hradci Králové, ovšem národní tým se neprokousal přes čtvrtfinále. "Šampionáty do 18 a 20 let se nám vůbec nepovedly, jsou to mé největší neúspěchy v kariéře", praví jasně. Vlastní výkony však mohl hodnotit kladně, v 7 zápasech nasbíral stejný počet bodů za tři branky a čtyři asistence.

Na konci sezóny si alespoň spravil chuť ve zlínském dresu, kde s týmem dokráčel do semifinále, ve kterém Zlín podlehl Vítkovicím. Celkově to znamenalo pro tým z Valašska bronzovou medaili. V sezóně 2002/2003 se také poprvé prosadil do české reprezentace mužů, za který odehrál dva přípravné zápasy. Klíčová sezóna pro Blaťáka byla hned ta následující, kdy už hrál ve zlínské první obranné dvojici se zkušeným Martinem Hamrlíkem. Zlín prožil celkově svou historicky úspěšnou sezónu, kterou zakončil svým zatím jediným titulem po finálové výhře nad pražskou Slávií. "Měli jsme ten rok mimořádně silný tým, naši fanoušci si takový úspěch zasloužili, celou sezónu nás skvěle povzbuzovali. Byly to nezapomenutelné zážitky při oslavách, bylo super, že jsme ten titul udělali na domácím stadiónu", komentoval svůj první velký úspěch. V základní části pomohl Blaťák 15 body, v play-off přidal dalších šest.

Zlínu se dařilo i v následujícím ročníku, kdy byla česká extraliga výrazně zkvalitněna z důvodu výluky v NHL. Ševci nakonec dosáhli na stříbrné medaile, podlehli pouze suverénním Pardubicím, proti kterým neuhráli ani jeden zápas. Blaťák tak tím zkompletoval všechny medaile z české extraligy. Bodově nejbohatší sezóna v české soutěži byla pro Blaťáka ta poslední ve zlínském dresu. V základní části nasbíral český obránce celkem 21 bodů, v play-off pak uchvátil šesti góly. Vyřazovací boje se však modrožlutým už tolik nepovedly, Blaťák však poprvé dostal pozvánku od nového kouče Hadamczika na světový šampionát do lotyšské Rigy. Český obránce sice proseděl celý turnaj na tribuně, přesto mu patřila stříbrná medaile. "Bral jsem jako další cennou zkušenost, byl jsem moc rád, že jsem tam s týmem mohl celé dva týdny být", hlásil po příletu.

V létě pak poprvé ve své kariéře změnil dres, první zahraniční angažmá přišlo ve švédské Moře. Ročník odehrál ve standartní formě, bodově na tom byl téměř shodně s poslední extraligovou sezónou. Další léto přišel zatím poslední Blaťákův přestup, jako posilu si ho vyhlédla bohatá ruská Ufa. Hned ve své první sezóně ještě pod názvem Ruská Superliga vyhrál tuto soutěž jako poslední vítěz. "Já jsem se vlastně pořád rozkoukával, tým táhli zkušenější hráči a dobře to dopadlo", říkal skromně o své premiéře v Rusku. O rok později se už naplno rozjela nová Kontinentální hokejová liga.

Blaťák patřil k nejlépe hodnoceným obráncům, v základní části všechno vypadalo dobře, Ufa se stala jejím vítězem. V Gagarinově poháru však poté přišel pro Salavat velký šok, když tým vypadl už v prvním kole s podceňovaným Jágrovým Omskem. "Základní část byla skvělá, měl jsem tam krajany Mikesku s Čermákem, hodně času jsme trávili spolu. Pak nás však před play-off zklátila viróza, postihlo to celkem 12 hráčů. I já jsem několik dní nemohl pořádně jíst, na ledě to pak bylo cítit. V Ufě se počítá jen konečný výsledek, takže jako tým jsme měli špatné hodnocení. Proto mě ani tolik netěšila hezká slova na mou adresu, tým je na prvním místě", říkal o své první sezóně v KHL.

Po spoustě omluvenek na světový šampionát do Švýcarska se nakonec do českého kádru vešel a na mistrovství světa určitě zanechal skvělý dojem. Kaňkou bylo pouze to, že český tým opět vypadl ve čtvrtfinále, kde nestačil tradičně na Švédy. "Na ledě jsem se cítil skvěle, kouč Růžička mi dal hodně prostoru na ledě, hrál jsem i přesilovky, které v Rusku moc nehraju. Důvěra byla pro mě moc důležitá, to si pak člověk na ledě dovolí více věcí. Bohužel jsme zase předčasně vypadli", hodnotil svůj první světový šampionát, kterého se aktivně účastnil.

V předloňské sezóně Blaťáka čekal další krůček směrem nahoru. V prosinci byl už podruhé vyhlášen nejlepším obránce Channel One Cupu, v únoru ho tak nemohla minout nominace na Olympijské hry do Vancouveru. Trenér Růžička dokonce prohlásil, že Blaťák byl jedním z hráčů, bez kterého si svůj tým neuměl představit. Český tým ale ve Vancouveru neuspěl, další čtvrtfinálovou stopku tentokrát vystavili národnímu týmu Finové. V Ufě se před sezónou změnili trenéři, místo Michaleva vedli Salavat ruští trenéři národního týmu Bykov se Zacharkinem. O Bykovovi se často mluvilo ve smyslu, že nemá rád české hokejisty, Blaťáka si však oblíbil. Českého obránce stavěl i na přesilové hry, Blaťák byl jedním z lídrů defenzivních řad společně s Proškinem.

Play-off se však Ufě znovu nepovedlo, tentokrát tým okolo Alexandera Radulova vypadl ve finále konference s Kazaní. "Tento rok se nedá brát za úspěšnější než ten předcházející. Úspěchem je jen první místo, jestli se vypadne dřív nebo později nemá na celkové hodnocení vliv. Za základní část jsme sice byli pochváleni, ale rozhodující je play-off", mínil Blaťák po příjezdu do Čech. Co naplat, že byl druhým nejproduktivnějším obráncem svého týmu. Vše si pak ale vynahradil v českém národním týmu na světovém šampionátu v Německu. Po špatném začátku se národní tým zvedl a nakonec téměř senzačně vyhrál celý turnaj. "Určitě je to můj největší úspěch kariéry. Museli jsme se vyhrabat ze samotného dna, někteří nás po prohře s Nory pasovali do role outsidera. O to je pak ten triumf sladčí, že jsme ukázali, z čeho všeho jsme schopní se vyhrabat", radoval se ze zlaté medaile.

V Ufě mu mezitím skončila smlouva, brzy se však dohodl na jejím prodloužení. "V Ufě se mi líbí, jsem tam spokojený. Zabydlel jsem se tam, nerad bych měnil působiště. Vycházím s vedením, s klukama v kabině, město už znám dobře. Navíc se dostanu během roku i domů. Proto jsme se tak rychle domluvili na prodloužení smlouvy", vysvětloval své rozhodnutí. Nakonec se ukázalo, že udělal dobře i po sportovní stránce, Ufa pod vedením Bykova šlapala jako švýcarské hodinky, v Gagarinově poháru kromě souboje s Magnitogorskem všechny ostatní týmy smetla. Celé oblasti Baškortostánu se tak splnil velký sen, Ufa vyhrála KHL. "Jsem hlavně rád kvůli našim fanouškům, oni jsou fakt skvělí. Pořád nám fandí, doma máme prakticky pořád vyprodáno. V Ufě je o hokej velký zájem, lidé nás i zastavují v ulicích, chtějí podpisy, občas si chvilku popovídat. Hodně nám věří, jsem rád, že jsme jejich sen naplnili", chválil fanoušky po titulu.

Blaťák však dohrával sezónu se zraněním, kvůli kterému se následně omluvil trenéru Hadamczikovi ze světového šampionátu v Bratislavě. Nová sezóna pro Ufu nezačala vůbec dobře, po sérii neúspěchů byl odvolán staronový kouč Michalev. Údajně také proto, že si nerozuměl s největšími hvězdami týmu. A jak celou věc vidí Blaťák? "Je pravda, že máme tým nabitý hvězdami a každý chce hrát všechno. To však ale nejde. V první řadě se musí každý sám srovnat se svou rolí v týmu. Ale snad už jsme si vše vyříkali, teď musíme najet na vítěznou vlnu", hodnotil celou situaci ze svého pohledu. Nyní tým vede trenér Vener Safin, který, jak se zdá, dává tým do pořádku.

Kámen ze srdce také spadl Blaťákovi, který se v uplynulém týdnu trefil takřka po třech měsících. Hlavní úlohu lídra má v týmu Alexander Radulov. "Na ledě je to obrovský dříč a profesionál. Nevypustí jediný souboj. Někdy se akorát stane, že to přežene. V soukromí a kabině je to však pohodář a usměvavý kluk pro každou legraci", hodnotí jednoho z nejkontroverznějších hráčů ligy. A jaké má sám plány do budoucna? "Dokud to půjde, chtěl bych zůstat v zahraničí. Jednou bych se však chtěl vrátit do Zlína", uzavírá.

Vizitka:

Jméno: Miroslav Blaťák

Narozen: 25. května 1982 ve Zlíně

Výška: 181 cm

Váha: 77 kg

Pozice: obránce

Držení hole: levé

Klubová příslušnost: HC Hamé Zlín (Česká extraliga), Mora IK (Švédská Elitserien), Salavat Julajev Ufa (Superliga, KHL)

Úspěchy: Mistr světa 2010, Vicemistr světa 2006, Vítěz Gagarinova poháru 2011, Vítěz Superligy 2008, Mistr české extraligy 2004, Vicemistr české extraligy 2005, Bronz z české extraligy 2002

Zajímavosti: Jeho přezdívka je Bláto, oblíbeným hercem je Brad Pitt, má rád akční filmy a filmy z válečného prostředí, z hudby má rád pop a rock, oblíbeným zvířátkem je maminčin papoušek, vysněným automobilem je Lamborghini, nikdy nebyl pověrčivý, studoval integrovanou střední technickou školu, kvůli šampionátu do 18 let ji však musel přerušit, oblíbeným sportem je squash.