Hvězda týdne - Maxim Sušinskij

Zdroj: flickr.com

Hvězda týdne - Maxim Sušinskij

Nejlepším hráčem uplynulého týdne jsme zvolili veterána Metallurgu Magnitogorsk Maxima Sušinského, který pomohl ke třem výhrám ocelářů celkem pěti body. První dvě asistence zaznamenal na ledě Jekatěrinburgu při výhře svého týmu 6:3, stejný počet zopakoval i na ledě Čerepovce, kde Magnitogorsk vyhrál 4:1. Ve třetím utkání pak sám vstřelil velmi důležitou vítěznou branku ocelářů na ledě Spartakovců, kde ihned reagoval na vyrovnávací gól domácího týmu.

Maxim Sušinskij se narodil 1. července 1974 v Petrohradu (tehdy se město ještě jmenovalo Leningrad). Sušinskij je prototypem hráče, který nemá nijak hokejové proporce, avšak vše nahrazuje velkou bojovností, ale také rychlostí a mrštností. Jeho příběh však také poutá hodně zajímavý vývoj. Maxim začal se sportem odmalička. "Nejdřív jsem dělal gymnastiku, pak také plavání a fotbal. Ale nakonec jsem si zamiloval hokej, ostatní sporty byly však dobrou průpravou," vypráví své začátky. Jeho kariéra začala v rodném Petrohradu, avšak už v dorosteneckém věku měl potíže. "První kouč mi vůbec nevěřil, nestavěl mě. Byl jsem malý a hubený. Pak však kouče vyměnili a najednou jsem se ocitl v první pětce. No stačilo málo a třeba by ze mě žádný hokejista nebyl," pokračuje se smíchem.

V jeho 16 letech v sezóně 1992/1993 poprvé nakoukl v barvách Petrohradu do nejvyšší dospělé soutěže. Sušinskij měl však ještě jeden handicap od ostatních, v jeho složitém období ještě vůbec neznal svého otce. "Ale mám zlatou maminku, pohybové nadání mám určitě po ní, dělávala gymnastiku. Ona byla pro mě i otcem v těch letech, dokonce mi dokázala poradit i v otázkách, které spíše přísluší mužům," nedá na svou mámu dopustit.

Maxim se postupně stal stálým členem sestavy Petrohradu a v roce 1994 zavítal poprvé do Čech, kde se ve Frýdku-Místku účastnil juniorského světového šampionátu, kde vybojoval s ruským týmem svou první medaili, která byla z bronzu. V Petrohradu také později potkal svou nynější ženu Lenu, kterou našel na zastávce trolejbusu. "Tenkrát jsem ji viděl s nějakou taškou, tak jsem se ji nabídl, že ji vezmu, byla fakt těžká. Pak jsem ji ještě pozval na schůzku, ale uspěl jsem až na čtvrtý pokus, kdy dorazila tou úplně poslední tramvají," vypráví kuriózní seznámení. V létě 1996 přišla pro Sušinského nabídka z Omsku. "Nejdřív se mi nikam nechtělo, v Petrohradu jsem měl všechny příbuzné a kamarády. Ale pak jsme si s Lenou řekli, že se má vše zkusit a aspoň se budeme mít kdyžtak kam vracet."

Na Sibiři prožil těžké začátky, tehdejší Omsk byl zcela jiný než ten dnešní. "Vůbec tam nebyly normální obchody a restaurace. Ale brzy jsme si zvykli," dodává s nadhledem. V Omsku se však postupně vypracoval ve velkou oporu týmu. V roce 1999 se také poprvé představil na světovém šampionátu dospělých, Rusku ale nevyšlo čtvrtfinále. Ještě horší chvíle zažil o rok později na šampionátu v rodném Petrohradu, kde ruský tým plný hvězd totálně vyhořel, když vůbec nepostoupil do čtvrtfinále. "To byla asi má nejhorší zkušenost, byla to tenkrát hrozná ostuda," raději se tomuto tématu vyhýbá. Přesto však byl v létě roku 2000 draftován týmem Minnesota Wild jako celkové číslo 132.

Jednu sezónu strávil ještě v Omsku, pak zkusil angažmá v zámoří. Brzy se však vracel zpátky se smíšenými pocity. "Poznal jsem, že na tu soutěž mám, nebyl jsem horší než ostatní. Nedali mi však pořádnou šanci, na farmu mě neposlali a v hlavním týmu jsem pak nehrál. To mě ubilo. Navíc už jsme měli malé dítě a zůstávali jsme dva měsíce na hotelu. Když jsem se zeptal, co se mnou bude, řekli, že nevědí. Tak jsem to zabalil," vypráví další hořkou kapitolu své kariéry. Jeho kariéra dál pokračovala v barvách Omsku, kde opět šla směrem nahoru. V roce 2002 se účastnil dalšího mistrovství světa, kde nakonec Rusové podlehli v Goteborgu ve finále Slovensku 3:4 a získali jen stříbrné medaile. Sušinskij byl autorem dvou branek ve finále.

Po světovém šampionátu přišla pro Sušinského ale zajímavá zpráva. Kdosi z týmu jakýmsi způsobem předal otci Sušinského jeho telefonní číslo a večer po finále Maximovi zvonil telefon. "Nejdřív mi řekl, že asi netuším, kdo volá, pak mi vše začal vysvětlovat. Mluvili jsme spolu dlouho, až mi červenalo ucho. Já se však ještě chtěl přesvědčit o pravdě a chtěl jsem domluvit schůzku obou rodičů. Mamka sice z pochopitelných důvodů nechtěla, ale nakonec to pro mě udělala. No a já pak zjistil, že mám ještě dvě nevlastní sestry a bratra. Té starší hodně lidí tvrdilo, že já nejsem její bratr, ale naštěstí se nenechala odradit. A dneska jsem moc rád, že ji mám," vypráví svůj příběh jak z jihoamerické telenovely.

Na druhé straně musel řešit mediální problém s ruským koučem Pljuščevem. "Nevím, co si o mě myslel, pořád někde házel na mě špínu, aby jako vysvětlil, proč mě nebude nominovat do národního týmu. Já pak přestával komunikovat i s médii a vyplatilo se. Když přišel kouč Tichonov do národního týmu, bylo to vše v pohodě." Naopak na klubové scéně se mu začalo dařit, v sezóně 2004/2005, kdy byla v NHL výluka, přišel do Omsku Jaromír Jágr. Ihned si velmi porozuměl se Sušinským a především díky nim dvěma a Bednářovi se povedlo Omsku tento ročník vyhrát. Pro Maxima to byl první klubový titul. "Byla to super sezóna, Jágr je fakt Mistr a dnes můj velký kamarád," vysekl české hvězdě poklonu.

Po oslavách však zamířil zpátky na západ Ruska, kde odehrál sezónu v Dynamu Moskva. V únoru 2006 přišla další kuriozita Sušinského na Olympiádě v Turíně. Rusové tam podlehli českému týmu o bronzové medaile, Sušinskij tam odehrál celý turnaj se skomolenou jmenovkou. Na drese měl totiž napsáno "Sushinksky", jako by se jednalo o nějakou sušenku. Po sezóně se vrátil Maxim do rodného Petrohradu, kde vydržel až do teď. Stal se jasným lídrem týmu a posléze i jeho kapitánem. V roce 2008 se pak dočkal největšího úspěchu na reprezentační scéně, kdy dokázal s ruským týmem vyhrát na kanadské půdě zlatou medaili na mistrovství světa. Sám Sušinskij přispěl k titulu čtyřmi góly. 

Od sezóny 2008/2009 hraje v Petrohradu nově vzniklou KHL a hned v její první sezóně se dostal do křížku s vedením a hlavním koučem Kanaďanem Barrym Smithem. Za kritické výroky mu dokonce byla na pár zápasů pozastavena činnost. Sušinskij však trval na svém. "Jestli se někomu mé výroky nelíbí, je to jeho věc. Já jsem řekl jen svůj názor, to přece můžu," měl zcela jasno. Nakonec se však kouči osobně omluvil a byl vzat na milost zpět. Už dříve Sušinskij byl známý tím, že nerad komunikuje s novináři, za což si vysloužil přezdívku arogantního morouse. "Já si dávám hodně velký pozor na novináře a pokud k někomu nemám důvěru, tak prostě rozhovor neposkytnu. Řada hráčů si o mě také myslí, že jsem namyšlený, ale pak mě zase potěší, když mi někdo z nových spoluhráčů řekne, človeče, ty jsi úplně jiný člověk, než v médiích vypadáš," říká o své osobě.

Podobný problém má také s některými fanoušky. "Je pravda, že před zápasem nikomu třeba nedám svůj autogram. Já se potřebuji maximálně soustředit, nechci být nikým rušen. Už jsem prostě takový," krčí rameny. V posledních dvou sezónách Petrohrad nedokázal naplnit své cíle a v Gagarinově poháru zcela vyhořel. A jak situaci hodnotí sám kapitán? "Vinu na tom neúspěchu neseme všichni, odvolaní trenéři za to nemůžou. Teď nás bude trénovat Říha, který si tu udělal velké jméno. Ale hlavně my hráči musíme být daleko lepší," vidí hlavní příčinu neúspěchů. A jaké jsou jeho cíle? "Chci hrát stále na nejvyšší úrovni a rád bych se ještě vrátil do národního týmu. Myslím, že letos na mě a na Mozjakina Bykov tak trochu zapoměl," pověděl ruský veterán.

Velké nepříemnosti čekala Sušinského před letošní sezónou, když se nový trenér Petrohradu Miloš Říha rozhodl zbavit se veteránů v nejbohatším klubu Evropy. Maxim Sušinskij se tak stal jedním z hlavních aktérů ostře sledované výměny mezi giganty Petrohradem a Ufou. Ruský veterán tak přišel do klubu obhájců titulu, který však sezónu nezačal vůbec dobře. Situace došla tak daleko, že byl nejprve odvolán trenér Michalev a poté veteráni Sušinskij s Tverdovským byli přeřazeni do B-týmu do Neftěkamsku. Brzy se však Sušinskij do KHL vrátil, po rozvázání smlouvy se jako volný hráč upsal Magnitogorsku. V klubu ocelářů vytvořil velmi zajímavý útok s Kajgorodovem a především Mozjakinem, kterého úvod sezóny také nezastihl v nejlepší formě. Sušinskij dostal právě za úkol probudit nejlepšího střelce KHL a jak se zdá, pomalu se mu to začíná dařit.

Vizitka:

Jméno: Maxim Sušinskij

Narozen: 1. července 1974 v Petrohradu

Výška: 173 cm

Váha: 87 kg

Pozice: útočník, pravé křídlo

Držení hole: levá

Klubová příslušnost: SKA Petrohrad (Ruská liga, Superliga, KHL), Avangard Omsk (Superliga), Minnesota Wild (NHL), Dynamo Moskva (Superliga), Salavat Julajev Ufa (KHL), Neftěkamsk Toros (VHL), Metallurg Magnitogorsk (KHL) 

Úspěchy: Mistr světa 2008, stříbro z MS 2002, 2010, bronz z MS do 20 let 1994, vítěz Superligy 2005

Zajímavosti: Sušinskij vlastní dva autosalóny, za své první dvě výplaty koupil své mamince koberec a televizi, s manželkou Lenou má jednoho syna